Program zájezdu na Lago di Garda 2008
Jezero Lago di Garda patří k nekrásnějším koutům Evropy. Rozprostírá se na hranici mezi třemi regiony – Trentinem na severu, Lombardií na západě a jihu a Venetem na jihu a východě. Je současně největším italským jezerem. Lago di Garda, ležící ve výšce 60 m n. m., je obklopeno skalními štíty dosahujícími téměř 2 000 m., proto je tato oblast vhodná jak pro ty, kteří chtějí týden strávit jen u vody, tak i pro ty, kteří se chtějí věnovat vysokohorské nebo obyčejné turistice.
Ubytování:
Rezidence La Limonaia: apartmány pro 4 osoby (44 m2, 1 ložnice, 1 místnost s rozkládacím gaučem, kuchyňský kout, koupelna se sprchou a WC, terasa nebo balkón).
Poloha rezidence La Limonaia
Rezidence se nachází na západní straně jezera Lago di Garda, na půl cesty mezi městským centrem a vilou Fertinelli. Leží téměř na úrovni jezera, v malém parčíku a s terasou, ze které se můžete kochat nádherným výhledem na jezero nebo se oddávat slunečním paprskům od rána do večera.
Po dobu pobytu na Lago di Garda 28.06. – 05.07.2008 jsme se vydali do hor celkem pětkrát.
1. skupina zvolila náročnější variantu programu, 2. skupina méně náročnou
1.den – neděle 29.06.2008
1.skupina
Pěšky jsme došli po silnici k místu nazvanému Reamól sotto. Zahájili jsme výstupem po horské stezce číslo 122 na vyhlídku Punta dei Larici kde jsme během necelých tří hodin zdolali převýšení asi 800 m. Dále jsme pokračovali po trasách číslo 422B a 429 do vesničky Pregasina a sestoupili do údolí říčky Ponale. Proti proudu říčky jsme pokračovali k jezeru Lago di Ledro. Přestože na mapě vypadalo jezero poměrně veliké, dalo nám velkou práci ho najít, asi se na nás podepsala únava. Cesta nebyla technicky náročná, ale prověřila naši fyzickou připravenost na další dny.
2. skupina
Autobus naši skupinu odvezl do obce Pregasina, odkud jsme se vydali směrem na vrchol Cima Nodice, převýšení asi 400m. Sestup podél údolí říčky Ponale nebyl zrovna moc příjemný. Zato u jezera Lago di Ledro jsme přečkali déšť v místní restauraci u červeného vína a ještě než došla 1. skupina, tak jsme se stačili v jezeře vykoupat.
2.den – pondělí 30.06.2008
1. skupina
Ráno kolem deváté jsme odjeli do města Riva del Garda, kde jsme vystoupili u odbočky staré zrušené silnice směr Ponale jižně do Rivy. Stoupali jsme k začátku ferraty Sentiero attrezzato Fausto Susatti. Po této zajištěné cestě jsme pak vystoupali na vrchol Cima Capi (927 m, převýšení přes 800 m). Dále jsme pokračovali po ferratě Sentiero attrezzato Mario Foletti a sestoupili do vesničky Biacesa. Pro některé z nás to byla první zkušenost s lezením po zajištěných cestách. Po celou dobu výstupu jsme se mohli těšit z výhledů na jezero Garda, na vrcholu Cima Capi jsme byli vzdušnou čarou jen pár desítek metrů od místa, odkud jsme ráno vyšli.
2. skupina
Autobusem jsme dojeli do vesničky Biacesa, protože jsme měli dost času, prošli jsme jí a kolem 11 hodiny se vydali ke kostelíku S.Giovanni a bivaku Arcioni( převýšení asi 400m). Zpět jsme se vraceli po stejné cestě a pak ještě kousek stoupali k vrcholu na Cima Rocca, ale brzy cesta začala být pro nás náročná, tak jsme se vrátili a setkali se s 1. skupinou.
3.den – úterý 01.07.2008
V tento odpočinkový den celá naše výprava vyrazila lodí z přístavu Limone na protější břeh do městečka Malcesine. Lanovkou jsme vyjeli do stanice Tratto Spino (1720 m) v hlavním vrcholovém hřebenu Monte Baldo. Po hřebeni se každý prošel podle momentální nálady a kondice, mohli jsme se těšit z výhledů nejen na jezero Garda, ale i na druhou stranu masívu Monte Baldo.
4.den – středa 02.07.2008
Ráno jsme odjeli do městečka Avio na druhé straně jezera Garda. Celá výprava vyrazila po trase číslo 652 až na rozcestí s trasou číslo 685 pod vodopádem Preafessa.
1. skupina
pokračovala po trase číslo 685 – Sentiero attrezzato Gerardo Sega pod obrovský skalní převis. Zde nás čekal několikametrový visutý žebřík, po něm jsme se dostali na skalní polici a postupovali středem skalní střechy. Na konci jsme pak měli možnost vyzkoušet, jak jsme na tom s lezeckými schopnostmi, místy to bylo takřka kolmo vzhůru bez žebříků, jen s fixními lany. Většina výpravy tuto trasu považovala za zřejmě nejhezčí výstup z celého týdne, i kvůli nádherné krajině kolem. Sestup zpět do Avia byl sice otravný, ale měli jsme na co vzpomínat.
2. skupina
Část cesty jsme absolvovali s 1. skupinou až k vodopádu Preafessa. Byl parný den, proto se nám vůbec nechtělo jít dál. Převlékli jsme se do plavek a 2 hodiny si užívali klidu a pohody. Poté jsme došli do Avia a zase ochutnávali v místní hospůdce dobré červené víno. Ten den měla narozeniny Ivana Smetáků. Od nás dostala neobvyklý nečekaný dárek. Po návratu k autobusu jsme předpokládali, že 2. skupina dojde tak za půl hodiny, tak jsme si šli projít místní hřbitov. Ti se ale vrátili o něco dříve a protože byli všichni utahaní naskákali jsme rychle do autobusu a jeli směr Limone. Asi po 10 km díky Evě Česákové jsme zjistili, že v autobuse nesedí ani jeden ze Smetáků, bohužel zapomněli jsme je na hřbitově.
5.den – čtvrtek 03.07.2008
Úplně volný den, všichni už jsme to moc potřebovali. Každý si ho užil podle svého – u bazénu, ve městečku Limone, na pláži u jezera, na dobrém obědě či večeři.
6.den – pátek 04.07.2008
Ráno jsme společně odjeli do Rivy a po ne úplně snadném hledání cesty jsme vyrazili ke kostelíku Santa Barbara (625 m).
1. skupina
pokračovala po ferratě Via dell´Amicizia na vrchol Cima SAT (1246 m). Tato zajištěná cesta je pověstná velkým počtem visutých žebříků, z nichž dva jsou extrémně dlouhé, 45 a 70 metrů. Krásné výhledy na jezero a město pod námi byly dostatečnou odměnou za trochu zatajený dech. Při sestupu jsme si ještě trochu sáhli na skálu, a i další pěší cesta zpět do Rivy probíhala celkem svižně.
2. skupina
Naše skupina se vydala po stopách 1. skupiny, došli jsme k chatě pod kostelíkem Santa Barbara, k němu došli jen zdatní muži – Honzové. Vrátili jsme se Rivy, došli si opět na vínko do místní restaurace a prohlídli si Rivu. Stačili jsme se i vykoupat v jezeře.
7.den – sobota 05.07.2008
Tento poslední den jsme strávili v Rivě, ve městě i u jezera, a večer vyrazili domů.
První skupinu tvořilo jedenáct lidí, z nichž skoro polovina neměla s tímto typem turistiky žádné zkušenosti. Měli jsme štěstí, vyhnula se nám zranění, nepřízeň počasí i malomyslnost. Zejména začátečníci si zaslouží za své výkony obdiv. Jen se nám nepodařilo zjistit, jestli jsou ferraty pojmenovány po těch, kdo je vytýčili, nebo po těch, pro které to byla poslední cesta.
Druhou skupinu tvořilo 7 lidí. Řidič s manželkou a dcerou si užívali jezero a bazén.